Jdi na obsah Jdi na menu
 


dnes půjdeme na houby

20. 8. 2011

20.srpna 2011

a mohl to být tak krásný den....vyrazili jsme do lesa, já, vnuk Janík a Igorek. Jistota je jistota, tak až budeme koukat po houbách, bude Igorek běhat na volno, ale bude za sebou tahat desetimetrovou šňůru. Jen jsme vešli do lesa, začal Igi " vystavovat " = ztuhne, celý nastražený s jednou zvednutou přední nožkou. Honem koukám, co kde je a kousek nad námi Honzík s labradorem. Na šňůru nedosáhnu, tak zbývá jen spoléhat na přivolání. Sice hodně laxní, ale nakonec je Igi u mě. Má kámošky labradorky, s kterými hraje dost drsné hry, ale tohle byl pes, který se moc nekamarádí s menšími pejsky. Tak se radši  setkání na těsno vyhýbáme. Jdeme dál a cvičně přivolávám. Běhá tak do 50 metrů od nás, daří se mu nezamotat se a na písknutí či zavolání hezky přibíhá. Dostane granulku a zas startuje na druhou stranu. Kontroluje si nás ,přebíhá z jedné strany na druhou. Po nálezu první houby, musím vysvětlovat, že to je naše a nic k jídlu pro něho. Pak odběhne, nevidím ho , jen konec šňůry, který se nehýbe = známka toho, že je něčím zaujatý. Na zavolání se vrací a už vidím , co ho zaujalo. Houbařka, která si šla po svém a psa naprosto ignorovala. To ho asi zmátlo, je zvyklý na obdiv a snahu si ho pohladit, tak zůstal stát a paní jen pozoroval. Jdeme dál , Igi si občas přinese šišku nebo klacík, který poslušně odhazujeme, občas splašeně lítá dokolečka. Janík si zbírá materiál na lodičku...pohodička. Najednou Igi vyrazí a zůstane stát o kus dál , čichá, čichá - to už tuším - pískám, volám, řvu i na Janka, který je blíž, ať ho honem odtáhne.... Pozdě, pohled na blížícího se Jéňu a už Igorek leží a válí se a válí. Lesem projde hodně houbařů a na rozdíl od kanadských lesů, tam nemáme žádné kadibudky...Zřejmě měl Igor pocit, že jsou hezčí foxíci s větším podílem hnědé na těle. Tak jsme se pomalu vraceli k domovu a protože jsme začali potkávat lidi, šel Igi na krátké vodítko, aby se náhodou k někomu nepřitulil. Však také u domu jsem musela varovat souseda, který si ho chtěl pohladit. Šňůra, kšírky, obojek se známkou končí v kýblu, pes ve vaně. Spokojený a já nakonec také. Přišel od psa, od člověka, snad příjde časem i od voňavých věcí. Vždyť ještě před pár měsíci to vypadalo, že přivolání nebude mít nikdy od ničeho.....tak to nakonec byl krásný den

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář