a první rok je za námi
Igorek oslavil první narozeniny, fotky z oslavy s psími kamarády nemáme. Dortík ,rozdělený do misek ,zmizel tak rychle, že na focení nezbyl čas. Dag nemá rád návštěvu ve své misce a protože ,jak Igi, tak Kim, se se svou porcí nepárali,zkontrolovali misky jeden druhému a jevili velký zájem o Dagovu, museli jsme odvést jejich pozornost jiným směrem.
Rok uplynul jako voda a já musela zrevidovat představy o svých snech, jak za rok budu mít vycvičeného psa. Mám pejska mazlivého, dávajícího najevo svou příchylnost.Miluje děti. Lecos umí, ale....Je to neutuchající gejzír energie, které občas (často) nestačím. Pokud jsme spolu sami, ať doma nebo uprostřed lesa, je v pohodě, pokud by nějaký rozhodčí stál poblíž, určitě by nám bodové hodnocení na splnění zkoušky stačilo. Ale stačí jeden rušivý podnět ( člověk, pták , ještě hůře pes nebo dítě) , Igorek začne trpět hluchotou. Ne ,že by na mě úplně zapomněl, občas se na mě podívá, přiběhne mi oznámit, jak výborně se baví. Prý prostě teriér a prý se věkem uklidní. Chci tomu věřit.No zkoušky jsou odložené na jaro.A pokud nebudou, plyšák na mazlení se hodí vždy. Tak Igorku, všechno nejlepší ,ať tě tvá dobrá nálada nikdy neopouští.