červen na Psole
28.6.Včera naposledy ve skupině štěňat. Nechali jsme si otevřena zadní vrátka pro sem tam návštěvu. Na Psole se nám moc líbilo, ale to dojíždění....Byla s námi i Elinka a krásně se zapojila, nikdo by neřekl, že na cvičáku byla naposledy před rokem, je to šikulka.
Snažil se i Igorek, jako by tušil,že dnes naposled má možnost se předvést mezi štěňaty. Jen na přivolání byla znát únava z náročného víkendu, (více ve výletech).
20.6.Docházku do školy máme jak noty na buben, první víkend jsem upřednostnila můj seminář s Evičkou Nebeskou na téma Duchovní příčina nemocí. Igorek byl se mnou, máme už dohodnuto, že na podobné akce může. Opět byl obdivován, jak je hodňoučký, miloučký, k l i d ň ou č k ý a on, jindy drak, se tak skutečně chová. Asi na něj působí prostředí. Také jsem mu , po poradě s Evou, začala dávat homeopatika. Doufám, že nám pomohou, spolu s tréninkem, neničit sousedské vztahy. Igor stále těžce snáší můj odchod z bytu i na krátkou chvíli a kvílí. Nepomáhají snahy ho předem unavit ( únava je pro něj neznámý pojem ), doporučované kongy, plněné pamlsky, uzená ucha a bůvolí "kosti" zůstávají nepovšimnuty do chvíle, než otevřu dveře. Pak zmlkne a hned se na ně vrhne. Ale teď , po týdnu s homeo, ťuk - ťuk, nám snad svítá na lepší časy, už zvládl 15 - 20 minut. No, je to má výchovná chyba v začátcích, malinké štěňátko, všude v tašce se mnou. Ovčáka bych tak nosit nemohla, takže to je "nevýhoda" malého psa. Na Psole vše v pohodě, plní co se po něm chce a občas dá najevo, že je to nuda a nevymyslíme - li něco nového , končí. To třeba když mnohokrát opakujeme agility prvky - tunel, jedna skočka - tunel ,jedna skočka a znovu a znovu. Pak Igi vběhne do tunelu, na konci se zarazí a stojí a kouká, nepůjdu ven a nepůjdu ven. Stačí v dalším kole přidat další překážku a jde se dál. Poprvé jsem si řekla, že je asi unavený, ale teď mám pocit, že si nás chce cvičit on. Trochu bojujeme s očním kontaktem při chůzi u nohy, Igi musí mít pod kontrolou celý cvičák, očichanou cestu pod nohama - určitě tam někdo postrácel pamlsky a to jsem pak málo zajímavá. Jde sice jde, ale soustředění na mě....Nejhorší je, že mě "stačí", že jde se mnou, zvládne mě uhlídat, tedy čuchat po zemi samozřejmě ne, otáčet se také ne, ale nemám to vnitřní přesvědčení, že na mě musí zírat. No a teď hádej ,proč jsme nikdy neměli s Benýškem chůzi za desítku....