Duben na Psole
18.4.2010 Dnes po dlouhé době jsme zas vyrazili cvičit. Ráno jsme si počkali na vlak. a v půl osmé vyjeli. Ve vlaku byla nuda, málo lidí, žádní psi a navíc to divně hlučelo. Nic méně, vše jsme statečně vydrželi a po přestupu v Liberci , dorazili do Stráže. Je k nevíře, jakou mají psi paměť. Igi metelil cestou z nádraží neomylně k Psole. Tam už pobíhalo spousta psů i psíčků a hurá také Sára (Jack Russel), pro Igiho obzvláště přitažlivá už od prvních návštěv na Psole. Základy agility s úspěchy střídavými, zpočátku obrovský zájem o tunel, ke konci tunel spíš jako schovávačka, kladina perfektní, houpačka přesně dle mých představ, skočky průměr, slalom by musel být na čerstvě umyté podložce , naprosto pachu prosté. Stíhat probíhat mezi tyčkami a vše očuchat a pozbírat všechny postrácené odměnky, to nejde moc dohromady. Mezi tím občas přivolání - co to po mě chce?, když je kolem tolik kamarádů a ještě jsem se nestihl pozdravit se všemi? Pak jsme přešli na poslušnost. Rozepisovat se nemá cenu, i aportek, který tak hezky dělal včera na vycházce , nestál za nic, výrok Standy na závěr hodiny ve smyslu: no je vidět, že to doma asi umí, ale je ho potřeba ukáznit. Na, ale když ono se prý na foxe moc tlačit nemá - Standa pravil: je to pes?, má 4 nohy a ocas,a co se skrývalo za jeho pousmátím, si snadno domyslím. Fakt je, že ovčáka bych za stejné chování roztrhla jak hada, ale když ten Igíšek je takový milý a malý....A tak se Igor rozhodl, že předvede další svůj nový kousek. honí se se psy v pohodě i na závěr hodiny a najednou slyším zlostné poštěkávání a jekot. Poštěkává Igor a poknikává Jesie, která se ho bojí a o to víc ji ten potvorák honí. Nezastavila ho ani čepice hozená Standou, dočasně ohluchl, a moje chyba, špatně zapnutý obojek , způsobil, že jsem sice měla šňůru, ale ne psa.Jesii vyhnal Igi ze hřiště. Zatím ,co její panička běžela za ní, zastavil se ten loupežník u druhé skupiny přicházejících štěňat. Rotvajler, zlaťák, víc jsem ani nestíhala postřehnout. Jesinčině paní jsem se omluvila a pro Igiho příště lepší jištění a Standa mu "slíbil", že se na něj zaměří. Tak jsme si šli vylepšit náladu procházkou po Stráži. Potom jsme trochu pobloudili a obešli Stráž až ke Krásné Studánce , pak zpět k pavlovickému cvičáku a konečně zpět ke Psole. Doma jsme si dali šlofíčka až do večera, krátké venčemí , večeře a po osmé na kutě a do rána nebudit není sladký?....hlavně, když spí,... tak dobrou....