náročný týden
Tento týden byl náročný, tedy alespoň pro mne. Trénink s Lenkou, Milanem a Pavlem v Liberci, s celou brigádou v Jánské a další sraz se spolužáky, tentokrát ze základky.
10.5.Úterý - samozřejmě, že autobus jel se zpožděním a ujela nám tramvaj. Ještě, že Milan je takové zlatíčko a přijel pro nás. Vydali jsme se mu naproti, ale pak jsem usoudila, že bude lepší na něho počkat tam, kde se může otočit, než sestupovat Zeleným údolím. Na místo srazu jsme dorazili včas a tak se Igi mohl přivítat se zlaťáky Gerinkou a Charliem i českohoračkami Grajsi a Arletkou. Igi cvičí rád, ale nejvíce se těší na závěrečné polítání. Dnes si ho opravdu zasloužil, učil se nové dovednosti - vyhledat člověka zabaleného v dece - nejprve měl asi dojem ,že je to jako doma - panička se zabalí do deky, když nechce být rušena - chodil kolem, ale neštěkal. Rychle pochopil, co po něm chceme a potom už se jeho jedáček rozléhal po lese.Taky jsme zkoušeli ho trošku obelstít a narušit jeho snahu chodit po stopě. Figurant se šel schovat z opačné strany ,než ze které jsme přicházeli my. Ale Igi se nenechal oblafnout a po počátečním pokusu s nosem na zemi , začal hledat jako zkušený záchranář. Měla jsem z celé akce hezký pocit.
13.7. Pátek - nevím jestli zastihnu zítra po tréninku své spolužáky, tak posílám krátkou prezentaci a musím ji předat kamarádce Janě. Jdu trochu s obavou, naposledy jsme tam byly na podzim, kdy jejímu štěňátku byly 4 měsíce. Zvoním a k brance se řítí máma se synem za mohutného blafání. Kde je konec štěněti! Archy je o kus větší než máma Flady , ale po otevření branky se oba ,se stejným nadšením jako na podzim, hrnou k Igimu. Jana je v klidu, tak já taky. Skákání , pobíhání a potom přinese Jana kus zahradní hadice, Igi uprostřed a oba knírači po stranách. Teď koukám, že jsem nezmínila, že jsou to velcí černí knírači. Igi je v sedmém nebi. PŘETAHOVANÁ - to je jeho oblíbená zábava, bohužel málokterý pes se rád přetahuje. Většinou se snaží ukořistit a nepůjčím,nepůjčím. Nejdříve odpadla Flady, když se pustil Archy , běžel igi za ním a snažil se mu hadici vnutit znovu. Prostě někteří psi jsou k neutahání.
14.5. Ráno s Milanem a Gábinou do Jánské.
Cíl - podzemní továrna http://richard-1.com/rabstejn.htm
vyzkoušeli jsme plochy, sutinu i podzemní chodby. Igi se učil zase něco nového - práci v úplné tmě - a byl úspěšný.
Cvičení za jedna, chování za pět. Cestou k autům šli všichni psi na volno. Já , v eufórii z dobře vykonané práce, jsem Igiho také pustila. V pohodě běžel po cestičce a pomalu se sunul do čela (já šla poslední). Na druhém břehu řeky se procházela další záchranářka s dobrmankou. Igor zahlédl psa, s kterým se ještě nestihl seznámit a vyrazil kupředu k mostu přes řeku. Já řvu, Ála mi pomáhá - Igor nevnímá. Dobrmanka není přívětivá, nosí košík, nemá ráda malé psy ( myslím, že psy vůbec). Přivolání také není její nejsilnější stránka a tak se Igor dočkal pořádného drcnutí košíkem a pochopil ,že nejen s čerty nejsou žerty. Ještě, že umí tak rychle utíkat a dobrmance stačilo, že ho zahnala a vrátila se k paničce. Myslíte ,že se ten bulík poučil? Ne, je správně. Naštěstí na vodítku, se hned vrhal k dalšímu dobrmanovi ( některý snad bude kamarád ).
Tak rychle domů, osprchovat, vybrat slušné vodítko a hurá na sraz. Zvládli jsme to rychle, takže jsem zastihla ještě všechny spolužáky ,kteří dorazili. Igorek se choval velice ukázněně a přátelsky, tak jsme poseděli, popovídali a v deset jsme byli doma jako na koni.
15.5. neděle opět Psola, pokoukali jsme na ukázku obedience, moc by se mi to líbilo. Začneme nacvičovat některé prvky a uvidíme ,jak se to vyvine.
Po návratu
Náhledy fotografií ze složky květen 2011