náročný víkend
vše začalo telefonem: "mami ,Janík si vyplaval účast na Mistrovství ČR v plavání v Liberci ". Tak jupí, můj "jiný" vnouček ( v jedné knížce francouzkého otce jsem si přečetla,že toto označení používá pro svoji dceru. Není ani lepší ani horší , je jiná ), tak tedy můj vnuk je šikulka. V pátek jsem sbalila batoh pro sebe i Igorka na pár dní a po jedenácté se vlakem vydala do Liberce. Igorek si užíval pozornost dětí ,které se do Liberce sjížděly z celé ČR. Do bazénu nemohl,tak si pro něj přišla moje vnučka Lucka a odvedla si ho domů, prý se mu moc nechtělo, trucoval, chtěl se vrátit, ale zvládli to a na zahradě si pak užíval společnost dalších čtyř psů. Myslím,že si po mě ani nevzdechl. Páteční odpoledne a sobotní dopoledne jsem strávila v bazénu, docela se divím, že jsem ještě byla schopná mluvit. Ale povzbuzování se vyplatilo, děti z hradecké Integry získaly získaly 10 medailí. Jednu stříbrnou za 200 metrů a dvě bronzové za 50 a 100 metrů prsa i Janík. Nepřestávám obdivovat svoji dceru za to, jak se dokázala poprat s nepříznivou přepovědí" odborníků" a dokázala Janka nastartovat. Vždy bude potřebovat pomoc okolí, ale spoustu věcí dokáže sám a v lecčem je dál než jeho vrstevníci.Janík je ve žlutém tričku=druhé místo na 100 metrů prsa. Je mu čerstvě 15, jeho přemožiteli 34 let. Dobrý , ne? Po skončení závodů jsme ještě honem zaběhli koupit kytku a dětské šampáňo a hurá na oslavu, krom tří medailí jsme ještě slavily patnácté narozeniny mé další vnučky Áji.Oslava se vydařila, Igi byl v sedmém nebi ,kolem tolik lidí a tolik psů už dlouho neměl.Protože nás druhý den, v neděli ,čekala Psola, přespali jsme znovu v Lbc a ráno vyrazili se všemi zavazadly na cvičák. Igorek se tentokrát snažil, neprudil, dobré volno i přivolání a běhání sestavičky na agility se mu také líbilo. Od příští hodiny se Štěnata dělí a my půjdeme k pokročilejším. Tak sláva. Po skončení hodiny jsme odešli na nádraží a hurá do Hradce, Janík se chlubil medailemi a my s Igim po krátké přestávce znovu do vlaku a konečně domů. během tří dnů jsme nacestovali vlakem, autobusem a tramvají asi 250 kilometrů s pořádnou batožinou. V dopravních prostředcích je Igor tradičně hodný, rychle usíná a většinu cesty prospí. Domů jsme se vrátili v neděli v noci k jedenácté a tím náš 60 hodinový maraton skončil .....