záchranářský víkend 22.-23.5.2010
Víkend byl náročný a krásný. V sobotu brigáda a večer noční vyhledávání. Igorek toho v černočerné tmě dosud mnoho nenachodil. Kolem domu je veřejné osvětlení a Igi odchází nejdéle v devět do pelíšku a chrupe do rána. Byla jsem zvědavá , jak bude reagovat. Na místo jsme dorazili ještě za světla, než nám Franta Schejbal vysvětlil ,jak bude vypadat rojnice, kterou nám předvedli zkušení, byla tma. V lese se pomalu a více méně v řadě posouvala čtyři světýlka, ve vysílačce jsme slyšeli domluvu mezi členy rojnice a k tomu nám Franta vysvětloval a odpovídal na dotazy. Ovšem vše nebylo statické a pomalé! Z lesa se ozývaly rolničky, které měli psi na krku.Jejich pohyb po lese jsme mohli sledovat díky svítícím obojkům a "čelovkám". Každý pes měl světýlko jiné barvy, tak bylo vidět , kde který zrovna běží. V rojnici mohou chodit psi, kteří nenapadají druhé ani když jim "lezou do zelí" ´= vběhnou do jejich úseku, či dokonce najdou společně figuranta. Bad, Maggie, Enuška i Bára byli jedineční a všechny figuranty našli. Potom jsme vyhledávali jednotlivě. Pro Igora bylo vše nové a musím říct, že se choval lépe než za světla, u stromu trpělivě čekal,neštěkal. Ale jak to teď píšu, uvědomuji si ,že tam možná klimbal, protože běžně tou dobou už spí. Nicméně při spatření figuranta ožil a neohroženě se vrhl do tmy. Figurant psovi ukáže pamlsek nebo třeba peška a odběhne do lesa, na cestu si svítí, ale potom zhasne a schová se. Igor svítící obojek zatím nemá, tak běhal opravdu potmě a kde je , prozrazovala jen rolnička. Když figuranta vyštěkal, dostal odměnu - to už se světlem, aby si kousl do peška a ne vedle. Igorkovi se dařilo a tak jsme se hodinu po půlnoci mohli přesunout k pelíškům. Dlouho jsme si tam nepobyli, v devět byl nástup na stopy. Začalo pršet, stopy jsme pokládali na vysoké trávě a tak jsem zaváhala a "pro jistotu " Igimu našlápla kraťounkou stopu. Až mi to pak bylo líto, když se krásně po ní rozešel. Tak příště už ti , Igi, budu víc věřit. Pokračovali jsme hledáním v lese, déšť ustal. První hledání bylo v terénu zarostlém kopřivami a maliním. Igorek vyrazil, skočil do kopřiv a zmizel. Začal skákat jak gazela, tři čtyři skoky a vrátil se na cestu, aby to zkusil o kousek dál. Přes vysoké kopřivy ucítil figuranta, ale pak usoudil,že ne vždy je nejkratší cesta tou nejlepší a popoběhl o pár metrů dál a našel si schůdnější cestu. Tedy ještě,že jsem měla holiny. Kopřivy tam byly trošku menší, ale zato maliní větší. To už Igiho neodradilo. Další hledání bylo v krásném bez kopřivovém lese. I tam se mu dařilo. Po obědě a krátkém odpočinku jsme vyrazili na překážky. Houpačka, tunel, lávka na sudech i lávky závěsné a houpavé jsme zvládli bez potíží. Ale úplně nový a neznámý prvek byl vodorovný žebřík. Zkoušeli jsme to znovu a znovu a zase znovu, občas Igi šlápl vedle, použili jsme i metodu učení příkladem a šli za Jackem a nakonec přešel Igorek celý žebřík bez karambolu. Na závěr se ještě snažil pohrát a hurá domů, vyndat klíště, večeře a spát.....spal 12 hodin a možná kdybych se nešla přesvědčit , tak spal dál. Ale jakmile oči otevřel, byl už zas plný elánu. Prostě foxteriér....
Náhledy fotografií ze složky záchranářský víkend 22.-23.5.2010 , Hejnice